O podpojištění nemovitosti se mluví docela hodně. O podpojištění životního pojištění skoro vůbec. A přitom jde o stejný princip: pojistka, která byla před lety nastavená rozumně, dnes kryje dramaticky míň, než si klient myslí. Rozdíl je v tom, že u nemovitosti se to projeví při škodě. U životka se to projeví při vážné nemoci nebo úrazu, tedy v ještě zranitelnější situaci.
Tenhle článek je o tom, proč životní pojištění potřebuje pravidelnou revizi, co se za posledních pět let reálně změnilo v nákladech, a jak často pojistku aktualizovat.
Logika je přímočará. Pojistné částky ve smlouvě zůstávají stejné. Ceny všeho ostatního kolem dramaticky rostou.
Cena léčby a zdravotní péče
Nadstandardní léčba, kterou zdravotní pojišťovna nehradí, skočila v Česku za posledních pět let řádově. Moderní onkologická léčba, rehabilitace po úrazu mimo státní systém, protézy a zdravotní pomůcky, doplatky na léky. Co v roce 2018 stálo 200 tisíc, dnes stojí 400-500 tisíc.
Pečovatelské služby
Při těžké invaliditě potřebuje klient denní péči. Profesionální pečovatel v roce 2018 stál 180-220 Kč na hodinu. Dnes 320-450 Kč. Asistent 24/7 v domácím prostředí vyjde na 80-120 tisíc měsíčně, v roce 2020 to byla polovina.
Běžné životní náklady rodiny
Inflace posledních pěti let kumulativně překročila 30 %. Rodina, která v roce 2019 potřebovala na měsíc 45 tisíc, dnes potřebuje 60-65 tisíc na stejný životní standard. Pokud životní pojištění kryje výpadek příjmu, musí kopírovat tuhle realitu, ne číslo z doby sjednání.
Výše dluhů
Klienti typicky nastavují pojistnou částku u životního pojištění tak, aby v případě úmrtí pokryla hypotéku a další závazky. Jenže mezi 2018 a 2026 si mnoho lidí zvýšilo hypotéku (refinancování s navýšením), vzalo si spotřebitelský úvěr na rekonstrukci, kupu auta. Pojistka na tyhle nové dluhy není nastavená.
Výsledek: pojistka, která před sedmi lety dávala smysl, dnes kryje zhruba 60-70 % toho, co by reálně měla.
Modelový klient: 40 let, OSVČ, hypotéka 3,8 milionu, manželka a dvě děti. Životní pojištění sjednané v roce 2019.
| Parametr | Nastavení 2019 | Reálná potřeba 2026 | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Smrt | 2 500 000 Kč | 4 200 000 Kč | -1 700 000 Kč |
| Invalidita 3. stupně | 1 500 000 Kč | 3 000 000 Kč | -1 500 000 Kč |
| Závažná onemocnění | 500 000 Kč | 1 000 000 Kč | -500 000 Kč |
| Denní odškodné pracovní neschopnost | 500 Kč/den | 1 200 Kč/den | -700 Kč/den |
V případě těžké invalidity rodina dostane 1,5 milionu místo 3 milionů, které reálně potřebuje na pokrytí upravené bydlení, pečovatele, kompenzaci ztráty příjmu. Problém je, že z pohledu smlouvy je všechno v pořádku. Pojistné se strhává, plnění by banka poslala. Jen to nebude dost.
Kromě samotných částek vídám v praxi čtyři typy problémů.
Krytí jen smrti, nic víc. Nejčastější chyba. Klient má pojistku 2 miliony pro případ úmrtí, ale žádné krytí invalidity. Přitom invalidita je pravděpodobnější scénář a finančně často horší (náklady běží, příjem se propadá, rodina žije dál). Smrt kryje hypotéku, invalidita kryje přežití rodiny v dalších 20 letech.
Příliš nízká pojistná částka invalidity. Pokud je invalidita 3. stupně krytá jen na 1 milion, klient v této situaci dostane 1 milion a ten se velmi rychle spotřebuje na bezbariérové úpravy a zdravotní pomůcky. Pro reálné dlouhodobé krytí doporučuju minimálně 2,5-3 milionu, u OSVČ a lidí s hypotékou víc.
Investiční životní pojištění, které sežere poplatky. IŽP z doby 2010-2018 typicky stahuje 30-40 % měsíčního pojistného na poplatky a pojistné krytí je přitom nízké. Klient má pocit „spořím si a jsem pojištěný“, realita je, že neplní ani jedno. Pro účely krytí stačí rizikové životní pojištění, které za stejnou částku poskytne 3-4× vyšší pojistnou částku.
Výluky, o kterých klient neví. Starší pojistky z období 2010-2016 obsahují širší výluky (některé nemoci, duševní poruchy, pracovní úrazy). Novější smlouvy tyto výluky zúžily. Klient se staré smlouvy tedy platí za užší krytí, než by dnes dostal za stejnou cenu.
Jak často se k životnímu pojištění vracet? Realistický interval je 3-5 let. Ne každý rok (nic zásadního se nezmění), ne každých 10 (to je pozdě). Tři roky jsou spodní hranice, pět let horní. Pokud jste v posledních pěti letech prošli jakoukoli životní změnou, revize nesnese odklad.
Co jsou spouštěče pro revizi mimo tento interval:
Změna rodinné situace (sňatek, dítě, rozvod). Nová hypotéka nebo navýšení stávající. Výrazná změna příjmu, nahoru i dolů. Změna zaměstnání, zejména přechod na OSVČ. Diagnóza vážného onemocnění (může omezit budoucí možnosti sjednání). Věk 40, 50, 60 (v těchto dekádách se výrazně mění pojistné a dostupnost krytí).
Při revizi procházíme tři věci. Jestli pojistné částky odpovídají aktuální situaci (hypotéka, příjem, rodinné závazky). Jestli rozsah krytí pokrývá reálná rizika (smrt, invalidita, závažná onemocnění, pracovní neschopnost). Jestli cena a kvalita krytí odpovídá současnému trhu, nebo jestli konkurence nabízí totéž levněji či víc za podobnou cenu.
Tohle je důvod, proč revizi neodkládat. Pojistné a dostupnost krytí závisí na věku a zdravotním stavu v okamžiku sjednávání. V 35 bez diagnóz si sjednáte širokou pojistku za rozumnou cenu. V 48 s hypertenzí, cholesterolem nebo historií operace už budete buď platit víc, nebo některá rizika nebudou v nové smlouvě vůbec pojistitelná.
Takže pokud vaše pojistka přestala odpovídat potřebám, rušení staré a sjednání nové není automaticky dobrý nápad. V některých situacích má smysl starou smlouvu ponechat (kryje starší diagnózu, která by dnes byla výlukou) a doplnit ji další smlouvou pro nové potřeby. V jiných má smysl starou zrušit a nahradit jednou kvalitnější. Tohle rozhodnutí patří do debaty s někým, kdo zná trh a umí odhadnout, co v nové smlouvě projde a co ne.
Životní pojištění je produkt, který reálně použijete snad jednou v životě. Ale ten jeden moment rozhoduje o tom, jestli rodina zvládne krizovou situaci, nebo se v ní utopí. Revize každých 3-5 let je minimum. Pokud si nejste jistí, jestli vaše pojistka pořád kryje to, co potřebuje, má smysl to projít systematicky.
